ESTRAGON

Estragon (pelyněk kozalec)

Artemisia dracunculus




Původ:
Střední Asie, jižní Sibiř. Pro svou jemnou a přitom různorodou chuť a vůni se během 15. století rozšířil po celé Evropě.

Popis:
Vytrvalý, polodřevnatý keřík s jemnými, úzkými listy může být až metr vysoký, s čímž je dobré počítat při vybírání místa.Vůní připomíná směs anýzu a majoránky. Chuť má jemnou, kořenitě natrpklou. Je nezbytnou součástí francouzské kuchyně. Na rozdíl od mnoha dalších druhů pelyňků postrádá hořce aromatické látky.

Pěstování:
Je vhodný do venkovní zahrádky, daří se mu ale i na balkóně a na okenním parapetu. Při pěstování venku je obvykle mrazuvzdorný, ale při silných mrazech hyne, a proto jej třeba chránit. Množit se dá dělením trsů i řízky. Zřídkakdy dává klíčivá semena.

Účinky:
Listy estragonu obsahují jód, minerální látky a vitaminy A a C. Estragon je prospěšný při všech cévních chorobách.

Kromě francouzského estragonu se pěstuje ještě příbuzný druh, pelyněk kozalcovitý (A. dracunculoides), tzv. ruský estragon. Rostlina je odolnější, dokonale mrazuvzdorná, pěstuje se snáze a má slabě nahořklou a ostřejší chuť.

Použítí:
Jako koření se používají sušené i čerstvé listy. Sbírají se před květem. Sušené listy připomínají chuť bobkového listu i majoránky, proto je může do jisté míry nahradit, chuť je přece ale jemnější.

Skladování:
Estragonové listy je třeba dlouho sušit, ideálně při teplotě kolem 35 stupňů. Mají sklon k hnědnutí. Dobře vysušené skladujeme v temnu v uzavřené nádobě.



> Recepty s estragonem

..................................................................

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.