MAJORÁNKA

Majoránka zahradní

Origanum majorana, syn. Majorana hortensis


Původ:
Severní Afrika, Přední Asie, jižní Evropa. Dříve považována za okrasnou a kouzelnou bylinu.
Ve starých českých kořenných zahrádkách zaujímala význačné místo.

Popis:
Je to jednoletá, dvouletá nebo vytrvalá bylina.

Pěstování:
Běžně se v zahradách či v truhlíku pěstuje jako jednoletá rostlina. Vyžaduje slunné místo.


Účinky:
Majoránka kromě vonné majoránkové silice obsahuje třísloviny a hořčiny. V lidovém léčitelství se užívá většinou stejně jako dobromysl. Má uklidňující a močopudný účinek, podporuje chuť k jídlu a činnost zažívacího ústrojí. Dobře podporuje trávení, uklidňuje zažívací trakt /čaj při průjmu/, působí proti neurózám, nadýmání a pomáhá také při nachlazení. V lidovém léčitelství se používala k výrobě tzv. „zelené masti", která se používala při rozmanitých kožních onemocněních. V lidové tradici se připisují majoránce i účinky proti bolení hlavy, pro zklidnění i proti únavě.

Majoránka nemá vedlejší nežádoucí účinky. Nemělo by se však přehánět dávkování jako léku ani jako koření. Majoránkové silice mohou dráždit žaludek a trávicí ústrojí. 


Použití v kuchyni:
V klasické české kuchyni je majoránka nepostradatelným zeleným kořením. Používají listy i nerozvité květy, čerstvé i sušené. Hodí se k ochucení masa a polévek. Stejně tak si bez ní nedovedeme představit bramboráky jako bramborovou polévku. Majoránka je vhodná také do těstovin, mletých mas a fazolí a rajčatových omáček. Touto bylinkou se koření v celé Evropě, nechybí ani v amerických a afrických jídlech. 

Sklizeň:
Drobné lístky se sklízejí průběžně. K sušení ji však sklízejte ještě před rozkvětem. 

Skladování:
Majoránku lze mrazit nebo se suší ve svazečcích, nejlépe ve stínu; sušením na slunci a při teplotě nad 40 °C by ztratila cennou silici. Sušená se ukládá se do tmavých uzavřených nádob.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.