MEDUŇKA



Meduňka

Melissa officinalis



Původ:

Meduňka je vytrvalá bylina pocházející z východního Středomoří, ale od pradávna se pěstovala jako léčivá a medonosná rostlina i ve střední Evropě. Latinský název meduňky vypovídá o oblibě této rostliny u včel, neboť „Melissa“ znamená řecky včela. Ve středověku meduňku nosily prosté ženy i urozené dámy v látkových amuletech na krku, aby jim přinášela štěstí v lásce. Věřilo se také, že pití meduňkového čaje prodlužuje život.



Popis:
Meduňka je trvalka, která roste v bohatých zelených trsech dorůstajících do výšky až 80 cm. Celá rostlinka příjemně voní po citrónech a její chuť je kořenitá. Kvete od června do srpna bílými, někdy i slabě růžovými drobnými květy, které jsou přisedlé v úžlabí listenů. S meduňkou se setkáváme pouze na zahrádkách, kde příjemně voní, ve volné přírodě ji najdeme výjimečně.

Pěstování:
Tato bylinka je velmi nenáročná. Vyhovuje jí slunné místo i polostín. Lze množit dělením trsů, nebo pomocí semínek. Pravidelné seřezávání podpoří růst rostliny. Osivo můžete zakoupit běžně v zahradnictví nebo i v supermerketech. Při pěstování v bytě je trochu choulostivější. Je třeba pravidelně zalévat, přihnojovat, ale nepřemokřovat. Umístit k oknu na východní či západní stranu.

Účinky:
Meduňka obsahuje silici, která obsahuje citral, citronelal, linalol aj., dále třísloviny, hořčiny, slizovité látky, enzymy aj. Meduňka uvolňuje pocity strachu a zmírňuje úzkost, působí na stavy nervové vyčerpanosti, nespavosti a lehké depresivní nálady. Pomáhá také při žaludečních a střevních neurózách. Působí proti křečím a zabraňuje nadýmání. Příznivě ovlivňuje bušení srdce a srdeční arytmie. Při běžných střídmých dávkách lze tuto bylinu užívat denně, nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky.

Použití v kuchyni:
Jako koření se meduňka užívá především v čerstvém stavu. K dochucení nejrůznějších pokrmů jako jsou  nejen ovocné saláty a sladké dezerty ale i octy, majonézy, másla, sýry a masitá jídla. Při delší tepelné úpravě ztrácí svou vůni, proto ji přidáváme do pokrmů jen čerstvou. 

Sklizeň: 
K jídlu a na čaj z čerstvé byliny sbíráme první lístky od dubna až do podzimu. K sušení sbíráme za suchého počasí, nejlépe kolem poledne, od května do července. Nejvhodnější ke sběru je nať mladé rostliny ještě před rozkvětem, nebo listy či vršky rostlin starších.

Skladování:
Byliny sušíme na suchém vzdušném stinném místě. Umělé sušení nesmí přesáhnout teplotu 35 °C. Sušení musí probíhat poměrně rychle, při pomalém sušení může dojít k zapaření a zhnědnutí byliny.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.